Vai al contenuto

locutus

Da Wikizionario, il dizionario a contenuto aperto.
Quarta declinazione
  singolare plurale
nominativo locūtŭs locūtūs
genitivo locūtūs locūtŭŭm
dativo locūtŭī locūtĭbŭs
accusativo locūtŭm locūtūs
vocativo locūtŭs locūtūs
ablativo locūtū locūtĭbŭs

locūtus m

  1. discorso
  2. linguaggio
aggettivo della I classe
singolare
maschile femminile neutro
nominativo locūtus locūtă locūtum
genitivo locūtī locūtae locūtī
dativo locūtō locūtae locūtō
accusativo locūtŭm locūtăm locūtum
vocativo locūtĕ locūtă locūtum
ablativo locūtō locūtā locūtō
plurale
maschile femminile neutro
nominativo locūtī locūtae locūtă
genitivo locūtōrum locūtārum locūtōrum
dativo locūtīs locūtīs locūtīs
accusativo locūtōs locūtās locūtă
vocativo locūtī locūtae locūtă
ablativo locūtīs locūtīs locūtīs

locūtus

  1. participio perfetto di loquor